,,Věřím, že je...v pohodě." Jak to jen navléknout, aby pochopila vážnost situace? Bere vše na moc lehkou váhu, to je její největší problém. ,,Jde o to, že se něco stalo..." Zase se zklamaně posadila zpět na postel.
,,V zemi Mordor se zase soustřeďují síly zla, Gandalfe?" Eh? Zmateně jsem se na ní zadíval a nadzvedl obočí. Někdy je jejím slovním obratům těžko rozumět... Slabě si povzdechla. ,, Tak co se k tobě zase doneslo duchařskou šuškandou?" Nevypadala nijak nadšeně, ale celkem jsem jí chápal. ,,Jsou tu nějací nováčci. Hodně mladí." Vypadala, že jí moje zpráva nepřekvapila. ,,No a?"
,,Po něčem jdou."
,,Jo." Vyjímečně se mnou souhlasila. ,,Já vím. Po pivu." Nesouhlasně jsem zavrtěl hlavou. ,,Chyba lávky. Pivo v tom není. Hledají nějakou...osobu. A zuří." Pátravě jsem se jí zadíval do očí. ,,Pořádně zuří Susannah." Chvíli na mě civěla a potom sklopila hlavu a začal studovat obal učebnice geometrie. Připadala mi trochu zmatená.
,,Zuří?" Přikývl jsem, i když mě nemohla vidět. ,,Dobrý." Řekla nakonec. ,,Tak jo. Budu mít oči na šťopkách. Dík." Bylo mi jasné, že si mé slova nevzala vůbec k srdci a taky jsem jí to tak chtěl říct, ale všiml jsem si, že se probudila Gina.
,,Suse? S kým to tady žvaníš?"
,,S nikým. Proč se ptáš?" Nedalo mi to, musel jsem se pousmát. Ve lhaní má opravdu praxi. Nemusela se však namáhat. Gina se plně věnovala Hřebíkovi. ,, Tak tohle je ten slavnej Hřebík, co o něm vykládaj tví bráchové? Kristepane. To je ale obluda." Dotklo se mě to za něj. Jakápak obluda?! Je to kočka a ne obluda! Nevím, co proti němu všichni mají...
,,Já myslím, že je fajn." Ozvala se nečekaně Susannah. Věděl jsem však, že to říká hlavně proto, abych se necítil být dotčen. Ví, že na Hřebíka nedám dopustit. Gina však nezmlkla.
,,V pohodě? Simonová, vzpamatuj se! Dyť to má jen jedno ucho." A teď už jsem se namíchnul doopravdy. Jaképak CO? Snad když už tak KDO, ne? A jí taky nikdo neříká, že má na hlavě antény! V tu chvíli se velké, mosazné zrcadlo, co viselo na zdi v pokoji roztřáslo. Fungovalo jako taková moje stupnice hněvu. Pokud jsem byl příliš rozrušen, začalo se třást. Gina však nic z toho nemohla tušit, a proto jí napadlo, že je to další zemětřesení. A byla z toho "na větvi", jak by řekla Susannah. Tak dobře. Pokud je to taková zábava... zaměřil jsem svou záporně nabitou energii na otevřený, zelený lak, co stál na nočním stolku a vzápětí už letěl přes celou místnost. Dopadl přesně tam, kde jsem zamýšlel, to jest do otevřeného, nevybaleného kufru, plného Gininých věcí. Teď jsem byl konečně spokojen. Ale Susannah zjevně ne. Vrhla na mě dost znechucený pohled a mírně se zamračila.
,,Nekoukej na mě takhle Susannah. Slyšelas co o něm řekla." Na chvíli jsem se odmlčel. ,,Řekla, že je to obluda."
,,Já říkám, že je to obluda celou tu dobu, co je tady. A mě nic takového nevyvádíš." Byla to sice pravda, ale co jsem jí na to měl říct? Víš, to proto, že nejsi Gina, ale Susannah...? Ne, fakt, ne. ,,To je něco jiného."
Výborně Jesse! Teď si to vážně vylepšil. Rozhodl jsem se raději zmizet. Nyní si se Susannah už stejně nepromluvím, když je Gina vzhůru. Ale ještě než jsem se s konečnou platností vytratil, zaslechl jsem jak Gina, v ruce držíc polité plavky, říká: ,,Tohle nechápu. Nechápu, co se to děje. Nejdřív to pivo dneska odpoledne a teď zase tohle. Řeknu ti, ta Kalifornie je nějaká divná."
martině
(Monča, 11. 2. 2009 17:56)